možná už jste kolegyně a kolegové měli možnost přečíst si článek v odborném časopisu Právo a rodina č. 1/2024, od autorek Mgr. Sigmundové, PhD. a JUDr. Westphalové, Ph.D na téma výkonu kolizního opatrovnictví.
Možná Vás při jeho čtení napadaly různé otázky, například o smyslu autorek pro alespoň elementární profesní etiku. Jejich ústy totiž napadá jedna skupina, v tomto konkrétním případě soudní strana jinou profesní skupinu, v tomto případě jinou soudní stranu (OSPOD).
Z textu autorek je zřejmé, že nemají ponětí o práci na OSPOD a výkonu kolizního opatrovnictví. Člověka nestranného musí napadnout i otázka, proč právě právní zástupkyně rodičů mají tak silnou potřebu se vymezovat vůči koliznímu opatrovníkovi? Kolik asi každá z nich podala soudu podnětů na změnu kolizního opatrovníka například pro jeho nečinnost? A kolika jejich podnětům soud vyhověl? O tom nic nepíší.
Možná se ptáte stejně jako my, proč taková kritika nepřichází třeba od soudců soudů obecních až po ústavní? Podle zmiňovaného článku asi budou rovněž méně schopnými, než jsou autorky samy. Jeví se z textu, že jediní schopní v soudní síni, hájící práva dětí jsou ty/ti, kteří jsou tam kvůli tomu, aby hájili zájem svého klienta. Tím však bývá často právě velmi jednostranně zkreslený rádoby zájem dítěte.
My z OSPOD, co jsme u soudů každý den také vidíme ne/kvalitu různých právních zástupců a jak se o nich vyjadřujeme? Nijak. Jsme profesionálové.
Pokud si článek přečtete, napadne Vás mnoho komentářů. Nás napadlo mimo jiné třeba i to, jak autorky zvládají přijmout vlastní neúspěch v soudní síni a zda OSPOD neslouží k vybití jejich frustrace. Ještě hodně nás toho napadlo, ale jedna naše kolegyně z Valašských Klobouků vše bravurně sepsala a poslala autorkám. Na odpověď, jak jinak čeká. 
Nabízíme níže její reakci, doufáme, že ji otisknou i Rodinné listy a paní Pavlo – tleskáme.